Xiaomi, aneb Android po deseti letech

To, že jsem dlouhodobě nespokojen s chováním Applu asi není úplně tajemstvím. S nelibostí sleduji, jak jablečná společnost každým rokem navyšuje ceny, ale kvalita se strmě propadá. Jasným důkazem toho jsou velmi četné svolávací akce a problémy s téměř všemi produkty, které byly vydány v posledních několika letech.

Z toho důvodu jsem se rozhodl, že od jablečné společnosti odejdu a dál nebudu využívat jejich produktů. Vzhledem k tomu, že můj iPhone 6s Plus již přestával dostačovat zejména výdrží baterie (i po její výměně v autorizovaném servisu), začal jsem zkoumat nabídku telefonů s OS Android. Skoro automaticky jsem se díval na telefony značky Xiaomi a OnePlus díky mnohým doporučením z mého okolí. Nakonec podle recenzí zvítězil v té době pro velký zájem nedostupný telefon Xiaomi Mi 9 (6/128 černý).

Po dlouhém čekání (téměř tři měsíce) se ke mně telefon dostal. Musím říct, že první dojmy byly velmi pozitivní. Kvalita zpracování jak samotného telefonu, tak i balení působila daleko lepším dojmem, než jsem byl před deseti lety zvyklý, když jsem měl v té době HTC s Androidem. Mou radost však mírně pokazil fakt, že telefon měl již z výroby na zadním krytu hluboký asi 1-2 mm dlouhý škrábanec. Vzhledem k nedostupnosti dalších kusů a ceně telefonu (v té době asi 14 000 Kč) jsem se s tím smířil.

Na prostředí telefonu jsem si zvykl poměrně rychle, jelikož se silně inspirují iOS a tak jsem si říkal, že to byl možný dobrý nákup. Telefon za polovinu ceny iPhonu a s papírově lepšími parametry. Má radost, ale netrvala moc dlouho. Zhruba po týdnu používání jsem začal registrovat bugy, které byly čím dál otravnější. Navíc i když uběhlo víc než čtvrt roku od vydání, telefon zatím disponoval firmwarem z výroby a nějaké aktualizace byla v nedohlednu. To bylo velmi nepříjemné překvapení od značky, která je často prezentována jako Android s nejlepší podporou ..

Chyba, které jsem si všiml téměř ihned spočívala v integrované čtečce otisku prstu pod displejem. Telefon se velmi často aktivoval při nošení v kapse a registroval neexistující doteky. To vedlo až k blokaci telefonu na dlouhé minuty. Tento problém dle fór byl znám již delší dobu. Dalším problémem bylo, že z neznámého důvodu na telefonu nefungovalo NFC, nebylo tedy možné platit s telefonem u pokladem. Přitom se zdálo, že je vše v pořádku.. Registrace karty proběhla, ale při přiložení telefonu k terminálu skončil vždy pokus o platbu chybou. Tento problém záhadně zmizel až po přeinstalaci celého telefonu.

Tím však problémy nekončily, začal jsem si všímat také toho, že se telefon samovolně odpojoval od sítě. Na první pohled se zdálo, že je vše v pořádku, avšak velmi často nebyla ve skutečnosti aktivní datová síť (nefungovaly aplikace, načtení internetových stránek,..) na toto pomohlo jedině přepnout na chvíli telefon do režimu letadlo. Bez tohoto zásahu vydržel telefon takto „zaseknutý klidně i hodiny“ a vy jste si nemuseli ani ničeho všimnout..

Že by to byl konec? Ale kdepak.. Tím vše jen začalo..

Po krátké době jsem zjistil, že při telefonování se samovolně zapíná svítilna (led blesk fotoaparátu). K tomuto jevu docházelo zcela náhodně. Někdy i při úplné nečinnosti telefonu. Nejčastěji se to však dělo při telefonním hovoru. Zde byla zhruba 20% šance, že se blesk sám spustí. To se dělo i když telefon ležel bez doteku na stole a hovor probíhal na hlasitý odposlech, stejně tak při telefonování v autě přes Bluetooth handsfree.

Asi jako třešnička na dortu se telefon neustále pokoušel samovolně aktivovat Google asistenta. Notifikace byly neustále zaspamovány vzkazy od asistenta a to i přes to, že v nastavení byl zcela vypnut! Telefon tak nejenom zcela ignoroval nastavení, ale ještě samovolně asistenta aktivoval. Možná s tím související problém byl, že během cestování v autě telefon přesně každou minutu rozsvítil displej a zobrazil hlášku od Google Map, že je připraven na cestu a ať zadám kam chci jet.. Google mapy přitom ani nebyly spuštěny, dělo se to dokonce i po úplném restartu telefonu a nebyl žádný způsob, jak tomuto chování zabránit (snad kromě odinstalace map).

Posledním, ale ne nejmenším hřebíčkem do rakve tohoto telefonu byl fotoaparát. I přes to, že se Xiaomi všude chlubí svým trojitým 48 Mpx fotoaparátem, byl pro mě naprostým zklamáním. Na natáčení videa byl takřka nepoužitelný, jelikož při začátku nahrávání bylo vždy několik prvních sekund velmi trhaných, asi na hranici 1 fps. Fotky ve tmě byly také velmi špatné a například focení dokumentů bylo téměř nemožné. Zde byly fotky téměř vždy neostré díky UI, která do focení neustále při všech režimech kecala. Ve finále byla opravdu dobrá tak 1 fotka z 10 a použitelná 1 z 5.

Po těchto zkušenostech a mnoha dalších menších problémech jsem se rozhodl, že se telefonu musím zbavit. Nebylo možné jej používat k práci a prakticky k téměř ničemu. Nakonec telefon velmi ochotně vykoupila Mobil Pohotovost asi za polovinu nákupní ceny, po třech měsících používání.

Pro mě tímto skončila má druhá Androidí zkušenost velmi špatně, stejně jako před deseti lety ta první. Vzhledem k neexistenci jiných alternativ (neexistující BlackBerry, které jsem v minulosti rád používal, nebo Windows Mobile), jsem byl nucen opět pořídit jablečný telefon. V tomto případě vzhledem k poměru cena / parametry ve srovnání s jinými modely se jednalo o iPhone Xr 128 GB.

Na závěr možná zajímavost. Za zhruba tři měsíce, co jsem tento telefon měl obdržel pouze jednu zcela bezvýznamnou aktualizaci, která z velké části vyřešila problém se čtečkou otisku prstu. Ostatní chyby nebyly opraveny a žádné jiné aktualizace jsem nezaznamenal (pro přehled jsem měl ruční instalaci). Takže asi tolik k té slavné Xiaomi podpoře. Pro mě to byla zkušenost, která stačila na další řadu let.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *